Autor: Mihir Sharma
Evropu straší přízrak: hrozba nákazy na dluhopisových trzích. Zdrojem jsou fiskální selhání Francie a nyní jsou v ohrožení i země, které své veřejné finance údajně zlepšovaly.
Itálii se například podařilo snížit fiskální deficit, její makroekonomické oživení je ale velmi citlivé na růst výnosů státního dluhu, a tedy i nákladů na financování. Léta fiskálního špatného hospodaření způsobí, že její dluh letos dosáhne 139 % hrubého domácího produktu. Problémy se rýsují i mimo eurozónu. Rumunsko, které prochází dalším obdobím politického chaosu poté, co se mu 30. září nepodařilo sestavit vládu, má výnosy kolem 7,3 %.
Od opakování krize eurozóny z let 2010 až 2012 jsme stále poměrně daleko. Existuje ale důvod, proč Evropská unie už deset let klopýtá z jedné mimořádné situace do druhé a proč každý okamžik stresu — ztráta ruského plynu v roce 2022, válka s Íránem nebo nadměrné výdaje Francie — hrozí tím, že ji znovu postrčí k hraně. Unie v dobrých časech soustavně nedokázala připravit se na ty špatné.
Podívejme se mimo Francii na některé zdánlivé úspěchy bloku. Když se pod povrch podíváme blíž, nezodpovědnosti je dost. Itálie ve skutečnosti hospodaří s rozpočtovým přebytkem a vláda Giorgie Meloniové zůstává u moci téměř čtyři roky, což notoricky nestabilní republice přineslo nebývale dlouhé období stability. Její vláda ale stále požaduje, aby se pravidla EU ohnula tak, aby jí umožnila více utrácet.
Země, které vykážou alespoň trochu slušná čísla, mají sklon považovat to za licenci k nezodpovědnosti v dalších letech, podobně jako dietáři, kteří si myslí, že desetiminutová procházka jim dovoluje sníst kbelík hranolků. Vezměme si Českou republiku. Její populistický miliardářský lídr oznámil rozpočet, který by výrazně zvýšil deficit na 3,5 % hrubého domácího produktu z 2,1 % v roce 2025. Není divu, že výnosy českých dluhopisů vystoupaly na úrovně nevídané od roku 2022.
Ještě větším zklamáním je Španělsko. Premiér Pedro Sánchez vyhlásil předčasné volby, přestože v průzkumech výrazně zaostává. Vedl už tři po sobě jdoucí menšinové vlády a možná doufá, že dokáže překvapivě vyhrát počtvrté. Země těží z kulturně kompatibilních španělsky mluvících migrantů, klimatu ideálního pro obnovitelné zdroje energie a díky tomu i příznivých růstových čísel. Ke skutečné fiskální konsolidaci ale nedošlo, přestože celkový deficit klesl.
OECD upozorňuje, že strukturální deficit Španělska — tedy deficit, jaký by země měla, kdyby ekonomika stabilně rostla nejvyšším udržitelným tempem — neklesá. Až motor začne zadrhávat, nebude v nádrži nic.
Španělsko je typickým příkladem evropského problému. V době krize země hledají pomoc u zbytku EU. V lepších časech ale nic neodkládají stranou, ani pro sebe, ani pro celý blok. Místo aby bylo zdrojem síly pro strádající kontinent, snaží se Španělsko přenechat ostatním obtížný úkol vypořádat se s trhy a navrhuje evropský úvěrový nástroj, který by mohl získávat peníze jeho jménem.
Sánchezův pokus zavést regulaci nájemného — který parlament odmítl a který předcházel jeho rozhodnutí vyhlásit nové volby — je typický. Nedostatek bydlení je skutečný problém, jeho odpověď ale byla špatně promyšleným populismem, včetně automatického prodlužování nájemních smluv. Potřeba je skutečná snaha odstranit problémy, které ze Španělska, jež před finanční krizí stavělo 800 000 domů ročně, udělaly ráj odpůrců nové výstavby.
Finanční trhy se dívají na Evropu a nelíbí se jim, co vidí: kontinent, který se nevyrovnal se stárnutím populace a omezenými veřejnými financemi, jež z toho nevyhnutelně plynou. Vidí ostrůvky růstu — Polsko a Španělsko — ale žádné známky toho, že by je doprovázely fiskální reformy, které tento růst učiní udržitelným.
Politici nedokážou voličům říct pravdu o nutných obětech a voliči jí odmítají uvěřit, i když ji slyší. Investoři se zdráhají přijmout neupřímné a nesplnitelné sliby populistů a nestabilitu, kterou vytvářejí. Především vidí celoevropskou neochotu přijmout reformy sociálního systému a migrace, které by mohly zabránit stagnaci. Mnoho zemí navíc odmítá stavět nové domy, přestože náklady na bydlení dusí růst a odcizují mladé.
Není divu, že dluhopisové trhy tlačí výnosy výš. Evropa je stárnoucí kontinent, který odmítá dospět. Utrácí, jako by byl v prvním rozpuku mládí, aniž by měl výdělečnou schopnost, která by to ospravedlnila.
Tento komentář odráží osobní názory autora a nemusí odpovídat stanovisku redakční rady Bloomberg LP ani jejích vlastníků.
Mihir Sharma je komentátorem Bloomberg Opinion. Je seniorním analytikem Observer Research Foundation v Novém Dillí a autorem knihy „Restart: The Last Chance for the Indian Economy“.
Tato zpráva vznikla s pomocí Bloomberg Automation.
Text vychází ze zprávy agentury Bloomberg a je redakčně upraven pro české čtenáře.
ZDROJ: Bloomberg.com
