Od začátku války s Íránem zpomalily íránské útoky na plavidla v Hormuzském průlivu a americká blokáda íránských přístavů tok energetických surovin a dalších komodit z Blízkého východu.
I kdyby diplomatické úsilí obnovilo běžný provoz v Hormuzu, konflikt odhalil rizika přílišné závislosti na jediné trase, kterou lze snadno uzavřít nebo narušit. Hormuz zůstane zásadní pro plnou exportní kapacitu regionu, země Perského zálivu však hledají širokou škálu náhradních cest pro vývoz ropy, zemního plynu, kovů a chemikálií důležitých pro světovou ekonomiku.
Vlády investují do ropovodů, přístavů a další exportní infrastruktury, která umožní průliv obejít. Některé trasy ale nesou vlastní rizika. Jemenští Húsíové začali útočit na tankery v Rudém moři a vyhlásili blokádu úzkého průlivu Báb al-Mandab na jeho jižním konci.
Ropa
Před začátkem války v únoru procházelo Hormuzem asi 20 % světové ropy: přibližně 15 milionů barelů surové ropy denně a dalších pět milionů barelů ropných produktů. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, které dohromady zajišťovaly více než polovinu tohoto objemu surové ropy, po vypuknutí války odklonily velkou část dodávek do přístavů mimo Perský záliv prostřednictvím ropovodů vybudovaných už dříve.
Saúdskoarabský ropovod East-West dokáže přepravit sedm milionů barelů denně z hlavní těžební oblasti země do přístavu Janbú u Rudého moře. Před válkou jím proudily jen dva miliony barelů denně, do konce března však království zvýšilo využití na plnou kapacitu. Ropovod nyní přepravuje téměř pět milionů barelů denně na vývoz a dva miliony do místních rafinerií podél pobřeží. Země zvažuje jeho rozšíření a podle státní společnosti Saudi Aramco chce také zvýšit exportní kapacitu Janbú.
To řeší problém Hormuzu, nikoli však hrozbu Húsíů v Rudém moři. Někteří přepravci proto zkoušejí delší trasy. Saúdský supertanker s ropou mířící do Asie na konci července proplul Suezským průplavem na severním konci Rudého moře, pokračoval přes Středozemní moře a obeplul Afriku. Vyhnul se tak Báb al-Mandabu za cenu delší a dražší plavby. I tato cesta je ale zranitelná: 29. července byly v egyptském přístavu Damietta poblíž ústí Suezu zasaženy dva tankery na zkapalněný zemní plyn.
Také Spojené arabské emiráty využívají menší ropovod do Fudžajry na východním pobřeží, který obchází Hormuz. Před válkou přepravoval 1,1 milionu barelů denně a podle Mezinárodní energetické agentury zůstávala nejméně třetina kapacity nevyužitá. V červnu vývoz z terminálů ve Fudžajře, napojených i na nedaleké zásobníky, podle údajů o pohybu lodí vzrostl téměř na dvojnásobek.
Nová linka má být dokončena začátkem příštího roku a zvýšit přepravní kapacitu Abú Zabí přibližně na čtyři miliony barelů denně. Vláda zvažuje i třetí spojení a plánuje výrazné rozšíření přístavů na východním pobřeží, které by podle představitelů SAE výrazně snížilo závislost země na Hormuzu.
Saúdské a emirátské obchvatné trasy už pomohly udržet trhy zásobené a zabránit ještě prudšímu růstu cen ropy. Podle Eurasia Group by investice mohly do roku 2030 snížit tok ropy přes Hormuz na méně než polovinu předválečné úrovně. Pokračující vývoz surové ropy také pravděpodobně umožní Saúdské Arábii a SAE rychlejší zotavení z hospodářských dopadů války než Kuvajtu a Iráku.
Kuvajt je při vývozu ropy zcela závislý na průjezdu Hormuzem. Téměř úplné uzavření průlivu v nejtvrdší fázi války srazilo jeho produkci na minima naposledy zaznamenaná na začátku 90. let. Země jedná se Saúdskou Arábií o možnostech obchvatu.
Irák, který v roce 2025 přepravoval přes Hormuz asi 90 % ze svých 3,7 milionu barelů denního vývozu ropy, má ambicióznější plány. S podporou USA zvažuje obnovu ropovodu Kirkúk–Baníjás, uzavřeného déle než dvě desetiletí, který spojuje irácká pole v Kirkúku se syrským pobřežím Středozemního moře. Bagdád také studuje možný ropovod z největší těžební oblasti u Basry na jihu do Hadíthy na severu, odkud by mohl pokračovat do Sýrie, Turecka nebo Jordánska.
Od vypuknutí války dokázal Irák část ropy vyvážet ropovodem Kirkúk–Ceyhan do tureckého středomořského přístavu Ceyhan. Technická kapacita činí 1,5 milionu barelů denně, v červnu však vývoz dosahoval jen asi 180 000 barelů denně. Na začátku srpna se Irák a Turecko dohodly na pokračování provozu a zvýšení toků.
Plány Saúdské Arábie, SAE a Iráku vyžadují mnohamiliardové investice do výstavby a dlouhodobé údržby. Investoři navíc musejí zohlednit politická a bezpečnostní rizika, protože ropovody překračují hranice a vedou oblastmi s aktivními ozbrojenými skupinami.
Zkapalněný zemní plyn
Před válkou procházela Hormuzem asi pětina světových dodávek LNG. Většina pocházela z Kataru, který na severovýchodě země provozuje největší exportní zařízení na světě Ras Laffan. LNG vyvážely i SAE ze svého podstatně menšího závodu.
Na rozdíl od ropy je však LNG obtížné přepravovat potrubím. Zemní plyn se zkapalňuje při minus 162 stupních Celsia a jeho přeprava vyžaduje specializované tankery, které tuto teplotu udržují. Dlouhé potrubí s takovými podmínkami by bylo mimořádně drahé, takže vývozci LNG zůstanou na Hormuzu v dohledné době silně závislí.
Země by mohly vybudovat plynovody a plyn zkapalňovat až v závodech mimo Hormuz. To by ale vyžadovalo nové zkapalňovací provozy a znehodnotilo obrovské stávající investice uvnitř Perského zálivu. Katar i SAE přitom ještě před válkou investovaly miliardy dolarů do rozšíření vývozní kapacity LNG v oblasti.
Ropné produkty
Před válkou přepravoval Blízký východ přes Hormuz asi pět milionů barelů denně rafinérských produktů, jako jsou benzin, nafta, letecké palivo a zkapalněný ropný plyn, většinou do Evropy. Uzavření průlivu a íránské útoky na rafinerie v Saúdské Arábii, SAE, Kuvajtu a Bahrajnu toky výrazně omezily.
Podle BloombergNEF válka vyřadila až 40 % kapacity zpracování ropy. Při útocích byly poškozeny rafinerie Ruwais v Abú Zabí a Ras Tanura v Saúdské Arábii, které patří k největším na světě.
Opravy, obnovování výroby a plán Rijádu zvýšit exportní kapacitu Janbú by mohly dodávky ropných produktů obnovit. Představitel SAE v červnu uvedl, že jeden z plánovaných nových ropovodů by mohl přepravovat i ropné produkty, které by se pak vyvážely z přístavů v Ománském zálivu. SAE tyto přístavy hodlají rozšiřovat.
Irák přepravuje topný olej po tisících kamionů přes hranici do Sýrie, čímž se středomořský přístav Baníjás stal významným centrem tohoto produktu. Objemy jsou ale mnohem menší než kapacita tankerů v Hormuzu, a proto zůstane námořní doprava nejpravděpodobnější cestou pro většinu nákladů.
Hliník
Blízký východ zajišťuje téměř desetinu světové produkce hliníku. Hutě v SAE, Bahrajnu a Kataru mají ještě větší význam jako dodavatelé specializovaných výrobků používaných v automobilovém průmyslu, stavebnictví a letectví.
Dopad války na běžný hliník částečně zmírnily logistické obchvaty v Perském zálivu. Praktické zastavení dovozu surovin, zejména oxidu hlinitého potřebného pro výrobu hliníku, hrozilo rozsáhlým odstavováním hutí. Výrobci však postupně stabilizovali dodávky dovozem přes alternativní přístavy.
Klíčovým logistickým uzlem se stal Omán, kde velké lodě vykládají oxid hlinitý, který lze následně přepravovat po silnici do hutí v regionu. Producenti přesto museli omezit kapacitu a plná obnova výroby bude obtížná, dokud narušení provozu v Hormuzu potrvá.
Hnojiva
Perský záliv je domovem některých z největších výrobců dusíkatých a fosfátových hnojiv na světě, včetně Qatar Fertiliser, Fertiglobe a Saudi Basic Industries. Významným vývozcem byl před válkou také Írán. Přes Hormuz procházela zhruba třetina světového námořního obchodu s hnojivy.
Válka nejprve vyhnala ceny dusíkatých a fosfátových hnojiv na několikaletá maxima v době, kdy se zemědělci na západní polokouli připravovali na sezonní aplikaci. Po krátkém znovuotevření průlivu se ceny vrátily k běžnějším hodnotám, trh ale zůstal napjatý po opětovném růstu napětí v červenci.
Nejistota přichází v citlivou dobu, kdy před výsevní sezonou roste dovozní poptávka velkých zemědělských producentů na jižní polokouli, například Brazílie a Argentiny.
Státem podporovaný emirátský výrobce Fertiglobe přesměrovává část vývozu po souši do přístavů v Ománském zálivu. Tato cesta je však výrazně dražší, logisticky složitější a má omezenou kapacitu. Saúdská Arábie začala část hnojiv vyvážet přes Rudé moře, obnovené útoky Húsíů ale zvýšily rizika i na této trase. Nepřerušený provoz přes Hormuz proto zůstává zásadní pro stabilní globální dodávky hnojiv.
Tato zpráva vznikla s pomocí Bloomberg Automation.
Text vychází ze zprávy agentury Bloomberg a je redakčně upraven pro české čtenáře.
ZDROJ: Bloomberg.com
