Budoucnost Hormuzského průlivu, nejdůležitější světové tepny pro přepravu ropy a zemního plynu, je hlavním sporným bodem diplomatických snah o ukončení války mezi USA a Íránem. Od rozpadu prozatímního příměří v polovině června íránské síly znovu útočí na plavidla v průlivu a USA obnovily blokádu íránských přístavů.
Íránští představitelé 8. srpna předložili rozsáhlé požadavky pro znovuotevření průlivu a americký prezident Donald Trump reagoval vlastním seznamem podmínek. Návrat normální a ničím neomezené dopravy přes Hormuz se tím stal ještě vzdálenější.
Co se nyní děje v Hormuzském průlivu?
Aby se lodě vyhnuly zhruba 80 minám, které podle odhadů Írán rozmístil v dříve nejvytíženějších plavebních koridorech, musejí při průjezdu plout buď blíže k íránskému pobřeží, nebo k Ománu, kde americká armáda nabízí určitou míru ochrany.
Írán tvrdí, že obchodní lodě proplouvající Hormuzem musejí získat jeho výslovný souhlas a že jedinou povolenou trasou je cesta přes íránské teritoriální vody. Někteří majitelé lodí se zdráhají o souhlas žádat, protože mají obavy, že by tím legitimizovali snahu Teheránu trvale změnit pravidla průjezdu průlivem, nebo že by mohli porušit americké sankce proti Íránu. Do začátku války byla svoboda plavby v Hormuzu, až na několik výjimek, považována za samozřejmost stejně jako v jiných hlavních námořních průlivech.
Před příměřím Írán průliv fakticky uzavřel útoky na lodě v něm a v jeho blízkosti. Od rozpadu příměří sporadicky útočí i na lodě proplouvající ománskými teritoriálními vodami ve zjevné snaze prosadit kontrolu nad tímto klíčovým bodem světového obchodu.
Joint Maritime Information Center, které zprostředkovává komunikaci mezi námořními silami a obchodní lodní dopravou, hodnotí úroveň hrozby v námořní oblasti Blízkého východu jako „závažnou“.
Na čem byla založena dřívější pravidla?
Podle Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) mohou státy vykonávat svrchovanost do vzdálenosti 12 námořních mil od svého pobřeží, tedy v oblasti označované jako teritoriální vody.
Hormuzský průliv vede teritoriálními vodami Íránu a Ománu. Úmluva však stanoví, že státy musejí umožnit „nevinný průjezd“ cizích plavidel svými teritoriálními vodami a nesmějí bránit „tranzitnímu průjezdu“ úžinami používanými pro mezinárodní plavbu. Zároveň říká, že státy nemohou vybírat poplatky pouze za průjezd cizích lodí svými teritoriálními vodami.
Írán není ustanoveními UNCLOS formálně vázán, protože jeho parlament úmluvu nikdy neratifikoval, přestože ji vláda v roce 1982 podepsala. Ani USA nejsou její smluvní stranou. Obě země však stejně jako všechny státy musejí dodržovat obyčejové mezinárodní právo, tedy ustálenou praxi, kterou státy dodržují z přesvědčení o právní závaznosti. Právní experti tvrdí, že pravidla UNCLOS upravující tranzit mezinárodními průlivy této úrovně dosahují. Írán s tím nesouhlasí a tvrdí, že má právo dopravu omezovat kvůli národní bezpečnosti.
Jak Hormuz vnímá Írán?
Írán začal svou schopnost kontrolovat lodní dopravu v Hormuzu vnímat jako páku při jednáních se zahraničními mocnostmi. Na začátku srpna íránští představitelé stanovili dalekosáhlé podmínky pro znovuotevření průlivu. Požadovali, aby USA stáhly vojenské síly z okolí Íránu a ukončily sankce proti zemi. Tyto kroky USA v červnovém příměří přislíbily pouze jako součást konečné dohody, která měla zahrnovat i řešení íránských zásob obohaceného uranu.
Íránští představitelé také požadovali náhradu válečných škod; USA už dříve slíbily vypracovat plán obnovy Íránu jako součást konečné dohody. Teherán rovněž požaduje trvalé ukončení útoků na ozbrojené skupiny podporované Íránem v Libanonu, Iráku, Jemenu a Gaze.
Írán zároveň považuje Hormuzský průliv za zdroj příjmů. Před dočasným příměřím s USA vybíral neformální poplatky za průjezd případ od případu a u některých tranzitů požadoval až 2 miliony dolarů. Íránští představitelé uvedli, že budoucí režim průlivu bude zahrnovat poplatky za „námořní služby“. Naznačili, že by z nich mohli každoročně získávat miliardy dolarů, které by pomohly obnovit těžce poškozenou ekonomiku země.
Pro majitele lodí je otázka poplatků citlivá, protože USA v minulosti uvedly, že jejich placení íránské vládě by mohlo být sankcionovatelným jednáním. Provozovatelé se obávají, že by Íránu zaplatili za průjezd a následně se dostali na černou listinu amerických sankčních úřadů. Není jasné, zda USA splní závazek z příměří zrušit všechny sankce proti Íránu. V reakci na útoky na plavidla po příměří USA zrušily výjimku, která Íránu umožňovala prodávat ropu po celém světě.
Jaký je postoj USA k Hormuzu?
Američtí představitelé uvádějí, že jejich cílem je obnovit v průlivu plnou svobodu plavby. To odpovídá dlouhodobému postoji Washingtonu, podle něhož právo tranzitního průjezdu zakotvené v úmluvě odráží obyčejové mezinárodní právo, a proto se vztahuje na všechny státy.
Trump tento postoj v červnu zpochybnil, když naznačil, že by USA mohly vybírat peníze od obchodních lodí využívajících průliv, pokud by po skončení prozatímního příměří nevznikla dohoda s Íránem. Dne 13. července tento návrh zopakoval, když oznámil, že USA se stanou „strážcem“ průlivu a budou lodím účtovat „20 % z veškerého nákladu“. Následující den však od tohoto rozhodnutí ustoupil.
Není jasné, zda jsou USA připraveny vystupňovat svou vojenskou kampaň, aby přiměly Írán průliv znovu otevřít. Reuters a Center for Strategic and International Studies informovaly, že válka s Íránem snížila americké zásoby útočných i obranných raket na nebezpečně nízkou úroveň.
Se spoluprací Prejula Prem, Vivien Ngo a Toma Fevriera.
Tato zpráva vznikla s pomocí Bloomberg Automation.
Text vychází ze zprávy agentury Bloomberg a je redakčně upraven pro české čtenáře.
ZDROJ: Bloomberg.com
