Skupina OPEC+, která sdružuje Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) a její spojence v čele s Ruskem, přichází kvůli konfliktu s Íránem o část svého vlivu na globální trh s ropou. Válka omezila vývoz ropy z Blízkého východu, poškodila energetickou infrastrukturu několika členských zemí a snížila podíl skupiny na světové produkci. Její rozhodnutí a prohlášení proto mají na ceny ropy menší dopad než dříve, napsala dnes agentura Reuters.
Jedním z hlavních faktorů, které letos pomáhají vyvažovat narušení dodávek, je pokles čínského dovozu ropy. Podle analytiků tak slabší poptávka z Číny částečně tlumí dopady konfliktu, který způsobil jedno z nejvýraznějších narušení dodávek ropy v historii.
Podle výpočtů Reuters založených na údajích Mezinárodní agentury pro energii (IEA) připadalo v červenci na OPEC+ zhruba 40 procent světové produkce ropy. Před únorovým útokem Spojených států a Izraele na Írán to bylo více než 48 procent. Pokles přitom částečně souvisí s květnovým odchodem Spojených arabských emirátů z OPEC, který podle Reuters představuje zhruba čtyři až pět procentních bodů. Sedm hlavních členů OPEC+, mezi nimiž jsou Saúdská Arábie a Rusko, se v červenci podílelo na globální těžbě pouze asi 25 procenty.
Podíl OPEC+ na světové těžbě klesl
Válka výrazně zkomplikovala schopnost OPEC+ pružně reagovat na vývoj na trhu. Prakticky uzavřený Hormuzský průliv představuje zásadní překážku pro vývoz ropy ze Saúdské Arábie, největšího producenta OPEC. Zasáhl také další členy skupiny, například Irák a Kuvajt.
OPEC vznikl v roce 1960, zatímco širší skupina OPEC+ funguje od roku 2016. Tehdy se k organizaci připojilo Rusko a další producenti, kteří chtěli společně reagovat na klesající podíl OPEC na světové těžbě. Podíl OPEC na globální produkci dosáhl vrcholu kolem 50 procent během ropných krizí v 70. letech. Do poloviny 80. let ale klesl přibližně na 30 procent. Důvodem byl zejména růst těžby v Severním moři, na Aljašce a na Sibiři.
Výpadky zasáhly více producentů současně
Výpadky produkce způsobené válkami nejsou pro OPEC novinkou. Skupina se s podobnou situací potýkala například během války v Perském zálivu v letech 1990 a 1991 nebo po invazi do Iráku v roce 2003. Současný rozsah problémů je však podle Reuters neobvyklý, protože současně omezuje těžbu a vývoz několika producentů. OPEC+ tak má menší prostor kompenzovat výpadek z jedné země zvýšením produkce v jiné.
Hlavní členové OPEC+ od března oznámili šest zvýšení těžby. Kvůli blokádě Hormuzského průlivu se však většina těchto rozhodnutí podle Reuters výrazněji nepromítla do skutečných dodávek ani do cen ropy. Výjimkou byl červenec, kdy krátké příměří mezi USA a Íránem vyvolalo naději, že se strategická vodní cesta znovu otevře. Zatímco před válkou trhy sledovaly především rozhodnutí OPEC+ o objemu těžby, nyní se pozornost soustředí na to, kolik ropy je skupina skutečně schopna vyprodukovat a dostat na světový trh.
Významnou roli letos hraje také vývoj čínské poptávky. Čína od začátku války dovezla zhruba o 400 milionů barelů ropy méně než ve stejném období loňského roku. K poklesu přispěl zákaz vývozu pohonných hmot, nižší vytížení čínských rafinerií a rostoucí využívání elektromobilů.
Vývoj podle Reuters ukazuje na rostoucí význam Číny při vyvažování globálního trhu s ropou. Dosud tuto úlohu plnila především OPEC+, která mohla podle situace zvyšovat či snižovat těžbu a tím ovlivňovat nabídku. Slabší čínská poptávka letos pomáhá držet ceny ropy pod vyššími úrovněmi.
Zdroj: ČTK
