by Bloomberg News
Čína je nejdůležitějším ekonomickým partnerem Íránu, kupuje přibližně 90 % jeho vývozu ropy a poskytuje finanční záchranné lano režimu zatíženému rozsáhlými sankcemi. Od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael před šesti měsíci zahájily válku s Íránem, však Peking poskytl Teheránu jen malou viditelnou podporu nad rámec kritiky útoků.
Na konci srpna ministr financí Scott Bessent pohrozil ekonomickými tresty každé zemi, která bude obchodovat s Íránem, protože Washington usiluje o další izolaci islámské republiky a ukončení války. Jeho hrozby znovu zaměřily pozornost na vztah Číny s Íránem a vyvolaly možnost dalšího střetu mezi Washingtonem a Pekingem před zářijovým summitem Trump–Si.
Expozice Číny vůči opatřením, kterými Bessent hrozí, ale může být menší, než se zdá. Vztah Číny a Íránu je mnohem jednostrannější a méně strategický, než se běžně předpokládá. Investice Pekingu v Íránu výrazně zaostaly za velkými veřejnými dohodami, vojenské vazby jsou omezené a širší čínská strategie na Blízkém východě závisí na vyvažování vztahů s regionálními rivaly Íránu.
Jak důležitý je Írán pro Čínu diplomaticky?
Vztahy s Teheránem jsou pro Peking důležité, ale výrazně méně než vztahy s Ruskem. Čínský vztah k Íránu je založen spíše na pragmatismu než na hlubokém strategickém souladu.
Členství Íránu ve skupinách vedených Čínou, jako jsou BRICS a Šanghajská organizace pro spolupráci, podporuje snahu Pekingu oslabovat vliv USA a posilovat svou pozici vedoucího hlasu globálního Jihu. Často zdůrazňovaná role Pekingu při zprostředkování íránsko-saúdského sblížení v roce 2023 zvýšila jeho diplomatickou důvěryhodnost, i když někteří západní diplomaté zpochybňovali, jak zásadní tato role skutečně byla.
Čína ale na Blízkém východě dlouhodobě uplatňuje podle analytiků dvoukolejný přístup a vyvažuje vztahy s Íránem svými vazbami na USA a jejich regionální spojence. Profesor mezinárodních vztahů na pekingské univerzitě Tsinghua She Gangzheng uvedl, že vojenská podpora Íránu „není způsob, jakým Čína v regionu postupuje“.
Vztah Pekingu s Moskvou je na zcela jiné úrovni. Rusko je ústřední pro čínský odpor vůči dominanci USA, je klíčovým dodavatelem energie a partnerem v mnohostranných fórech. Toto pouto posilují i blízké osobní vztahy mezi čínským vůdcem Si Ťin-pchingem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Jak vypadá ekonomický vztah Číny s Íránem?
Čína je dominantním obchodním partnerem Íránu, vztah je ale asymetrický. Přibližně třetina íránského obchodu připadá na Čínu, zatímco islámská republika představuje méně než 1 % obchodu druhé největší ekonomiky světa, vyplývá z údajů Center for Strategic and International Studies.
Zlevněná íránská ropa tvoří zhruba desetinu čínského dovozu ropy po moři. Pekingu to pomáhá diverzifikovat energetické dodávky z Ruska nebo Saúdské Arábie, tato ropa je ale v konečném důsledku nahraditelná.
Navzdory velkým veřejným dohodám byly čínské investice v Íránu skromné. V roce 2021 podepsal čínský ministr zahraničí Wang I během návštěvy Teheránu 25letou dohodu o strategické spolupráci, která podle tehdejších zpráv počítala až se 400 miliardami dolarů čínských investic. Ve skutečnosti bylo od té doby potvrzeno jen 2 až 3 miliardy dolarů, což je podle hlavní ekonomky Natixis pro Asii a Tichomoří Alicie Garcia Herrero výrazně méně než čínské závazky ve Spojených arabských emirátech nebo Saúdské Arábii.
Íránští představitelé své zklamání neskrývali. V roce 2023, dva roky po podpisu dohody, tehdejší prezident Ebráhím Raísí před cestou do Pekingu uvedl, že v bilaterálních vztazích došlo k „vážnému regresu“ a hospodářské vazby byly neuspokojivé. Několik týdnů předtím jeden íránský obchodní představitel řekl, že Rusko předstihlo Čínu jako největšího zahraničního investora v Íránu.
Oficiální čínské údaje ukazují, že stav přímých zahraničních investic v Íránu činil na konci roku 2024 celkem 4,5 miliardy dolarů, oproti 9,5 miliardy dolarů ve Spojených arabských emirátech. China Global Investment Tracker od American Enterprise Institute, který sleduje transakce nejméně za 100 milionů dolarů od roku 2005, odhaduje kumulativní čínské investice v Íránu na přibližně 4,7 miliardy dolarů, zejména v energetice a kovech. V Saúdské Arábii podle něj činí přibližně 16 miliard dolarů napříč energetikou, technologiemi, kovy a zábavou.
„Čínské společnosti mají v Íránu ve srovnání s jinými zeměmi regionu velmi omezenou přítomnost,“ uvedl Esfandyar Batmanghelidj, výkonný ředitel londýnského think-tanku Bourse & Bazaar Foundation. „Velké čínské firmy se Íránu vyhýbají kvůli riziku sekundárních sankcí.“
Írán je formálně součástí čínské iniciativy Pás a stezka. V roce 2016 Čína spustila první nákladní vlak spojující město I-wu ve východní Číně s Teheránem přes Kazachstán a Turkmenistán. Provoz byl během pandemie covidu přerušen a obnoven v roce 2024.
A co vojenské vazby Číny s Íránem?
Čína oficiálně přestala Íránu prodávat zbraně v roce 2005, kdy Mezinárodní agentura pro atomovou energii prohlásila, že Teherán neplní Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. To vedlo Radu bezpečnosti OSN včetně Číny k zavedení faktického embarga na vývoz související s jaderným programem do Íránu. Předtím Čína podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru dodávala řadu raket, letadel a dělostřeleckých systémů.
Objevily se zprávy o dodávkách čínských systémů protivzdušné obrany do Íránu a zásilkách složek raketových paliv, ale ani Čína, ani Írán je veřejně nepotvrdily. Po Trumpově úderu čínské ministerstvo zahraničí odmítlo další zprávu, podle níž se Peking chystal vyzbrojit Írán nadzvukovými protilodními raketami, jako „nepravdivou“.
Pravděpodobnější by byly dodávky položek dvojího užití, tedy výrobků určených pro civilní účely, které lze zároveň využít vojensky. Takové dodávky by Číně nabízely prostor pro popírání odpovědnosti v souladu s jejím širším přístupem. Za posledních osm let bylo podle zprávy US-China Economic and Security Review Commission zařazeno na americký Entity List více než 100 čínských a hongkongských subjektů za pomoc Íránu při obcházení vývozních kontrol.
Rozsah čínské podpory ale zároveň ukazuje na vztah, který je omezenější než vazby s Ruskem, jemuž Čína dodávala drony a další položky dvojího užití pro válku na Ukrajině.
Kam se vztah může vyvíjet dál?
Peking omezil podporu Íránu na obchod a diplomacii a neposkytuje bezpečnostní záruky podobné těm, které USA dávají některým svým partnerům. Čína zároveň udržuje produktivní vztahy s regionálními rivaly Íránu včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů a své investiční závazky vůči Íránu drží relativně nízko.
Toto balancování občas vyvolalo třenice s Teheránem. Když Si v roce 2022 navštívil Saúdskou Arábii, necestoval dál do Íránu, jak to udělal během své cesty po Blízkém východě v roce 2016. Několik íránských zákonodárců a představitelů cestu ostře kritizovalo poté, co Si se Saúdskou Arábií zveřejnil společné prohlášení, které zmiňovalo „destabilizující regionální aktivity“ Teheránu a jeho „podporu teroristických a sektářských skupin“.
Peking je pragmatický také při ochraně svých ekonomických zájmů ve vztahu k USA. Jednostranné sankce sice neuznává, jeho státní podniky se ale obecně vyhýbají ropě zařazené na sankční seznamy. Největší čínské státní banky mají také historii dodržování amerických sankcí vůči Íránu, Severní Koreji a dokonce i vrcholným představitelům Hongkongu, aby neztratily přístup k systému zúčtování v amerických dolarech.
Přesto se zdá, že Čína má v úmyslu udržovat s Teheránem blízké vztahy. Náměstek ministra zahraničí Miao Deyu jednal 17. srpna v Pekingu s íránským náměstkem ministra zahraničí Kazemem Gharibabadim, vyplývá z prohlášení zveřejněného krátce před Bessentovými komentáři.
„Írán se těší na prohloubení spolupráce s Čínou v různých oblastech a na další rozvoj bilaterálních vztahů,“ citovalo prohlášení Gharibabadiho. „Írán oceňuje, že Čína prosazuje spravedlnost a férovost, a očekává, že bude hrát větší roli při udržování regionálního míru a stability.“
S přispěním Sarah Chen a Jamese Maygera.
Tato zpráva vznikla s pomocí Bloomberg Automation.
Text vychází ze zprávy agentury Bloomberg a je redakčně upraven pro české čtenáře.
ZDROJ: Bloomberg.com
