AI a pracovní trh dnes spojuje mnohem víc než jen obavy ze zanikajících profesí. Umělá inteligence přebírá rutinu, mění náplň pracovních míst a komplikuje začátky absolventům. Budoucnost práce proto nestojí na otázce, zda nás AI nahradí. Rozhodne spíš to, zda se s ní naučíme spolupracovat.
Ještě před několika lety znamenal začátek pracovní kariéry poměrně předvídatelný scénář. Čerstvý absolvent nastoupil do firmy, dostal jednodušší úkoly, dělal rešerše, připravoval podklady, kontroloval tabulky a postupně získával zkušenosti.
Dnes zvládne velkou část této práce umělá inteligence během několika minut.
Neznamená to, že mladí lidé přestali firmy zajímat. Znamená to však, že tradiční první stupínek kariérního žebříku začíná mizet právě ve chvíli, kdy na něj chce nastoupit nová generace.
AI neruší profese. Rozebírá je na jednotlivé úkoly
Představa, že umělá inteligence jednoho rána nahradí účetní, personalisty, lékaře nebo marketéry, zní dramaticky. Realita ale postupuje mnohem tišeji.
AI si z každé profese postupně vybírá činnosti, které obsahují rutinu, opakování a velké množství dat. Účetním pomůže zpracovat doklady, personalistům protřídit životopisy a lékařům analyzovat informace. Člověk dál rozhoduje, nese odpovědnost, komunikuje a zasazuje výsledek do souvislostí.
Ředitel personální agentury Grafton Recruitment Martin Malo proto upozorňuje, že AI nenahradí celé profese, ale konkrétní činnosti uvnitř nich.
A právě v tom spočívá skutečná změna. Člověk může zůstat na stejné pracovní pozici, ale za několik let bude dělat úplně jinou práci než dnes.
AI a pracovní trh komplikují start absolventům
Firmy dlouhá léta svěřovaly začátečníkům jednodušší administrativu, přípravu podkladů nebo základní analýzy. Tyto úkoly jim pomáhaly pochopit obor a získat jistotu. Zároveň představovaly přirozenou vstupní bránu do firmy.
Automatizace však část této práce převzala. Podle průzkumu Grafton Recruitment klesl počet juniorských pozic meziročně přibližně o šest procent. Číslo zatím nepůsobí dramaticky, ale ukazuje směr, kterým se pracovní trh vydává.
Největší paradox digitální éry tak zní jednoduše: firmy stále potřebují zkušené lidi, ale mladým lidem ubývají příležitosti, kde by zkušenosti získali.
Absolventům proto už nemusí stačit diplom, několik měsíců praxe a znalost cizího jazyka. Zaměstnavatelé budou stále častěji hledat lidi, kteří dokážou samostatně přemýšlet, rychle se učit, ověřovat informace a smysluplně používat digitální nástroje.
Schopnost učit se se stává novým pracovním kapitálem
Dříve člověk vystudoval obor a se získanými znalostmi často vystačil velkou část kariéry. Dnes mohou některé dovednosti zastarat rychleji než mobilní telefon.
To neznamená, že vzdělání ztrácí hodnotu. Naopak. Mění se však jeho role. Škola už člověku nedá definitivní výbavu na celý profesní život. Může mu ale dát něco cennějšího: schopnost hledat souvislosti, pracovat s informacemi a dál se rozvíjet.
Nejbezpečnější kariéra budoucnosti proto nemusí patřit člověku, který dnes ví nejvíc. Může ji získat ten, kdo se dokáže nejrychleji naučit něco nového.
Digitální gramotnost navíc dávno nepatří pouze programátorům. Potřebují ji lidé ve financích, marketingu, personalistice, zdravotnictví, právu i obchodě. Nestačí však zadat AI otázku a bez přemýšlení převzít odpověď. Skutečnou hodnotu získá člověk, který pozná chybu, položí správnou doplňující otázku a výsledek zasadí do reality.
Lidskost neztrácí cenu. Právě naopak
Čím více rutiny převezmou algoritmy, tím vyšší hodnotu mohou získat schopnosti, které neumíme snadno převést na data.
Empatie. Úsudek. Odpovědnost. Kreativita. Důvěra. Schopnost vést druhé a pochopit, co člověk skutečně potřebuje.
AI může připravit návrh obchodní nabídky. Nevybuduje však sama dlouhodobý vztah s klientem. Dokáže porovnat tisíce údajů, ale nenese odpovědnost za rozhodnutí. Vytvoří několik variant textu, ale sama nepozná, která věta působí lidsky a která pouze správně.
Technologie zrychlí práci. Člověk jí ale stále musí dát směr, význam a hranice.
Umělá inteligence může Evropě pomoci, sama ji však nezachrání
Debata o AI často přehlíží ještě větší problém. Evropa stárne, porodnost klesá a počet lidí v produktivním věku se zmenšuje. Firmy proto v řadě oborů neřeší přebytek pracovníků, ale jejich nedostatek.
Umělá inteligence může zvýšit produktivitu a pomoci firmám zvládnout více práce s menším počtem lidí. Demografii však nevyřeší. Martin Malo v této souvislosti upozorňuje také na význam ekonomické migrace pro budoucnost Evropy.
Technologická transformace proto nepředstavuje pouze souboj člověka se strojem. Jde také o schopnost firem, škol a států připravit společnost na svět, ve kterém lidé během života několikrát změní způsob práce, specializaci nebo celý obor.
Budoucnost nepatří AI. Patří lidem, kteří ji pochopí
Strach z nových technologií provází každou velkou změnu. Stroje měly připravit lidi o práci už během průmyslové revoluce. Počítače měly zrušit kancelářské profese. Internet měl proměnit svět v místo, kde člověk ztratí svou hodnotu.
Práce nezmizela. Změnila podobu.
Podobný příběh teď píše umělá inteligence. Některé činnosti skutečně odstraní. Jiné urychlí a další teprve vytvoří. Nejtěžší období čeká ty, kteří budou spoléhat na to, že jim znalosti získané v minulosti vystačí i v budoucnosti.
AI nám nemusí vzít práci. Může nám ale vzít pohodlnou představu, že se už nemusíme nic nového učit.
A možná právě v tom spočívá její největší přínos. Připomíná nám totiž, že skutečnou hodnotu člověka nikdy netvořila rychlost, s jakou vyplní tabulku. Tvoří ji schopnost přemýšlet, růst, nést odpovědnost a dát technologiím lidský smysl.
