Nastoupit do letadla se stalo dokonalou metaforou života v Americe. Na jedné straně je létání levnější a dostupnější. Na druhé straně je více rozvrstvené a stresující. Jistě, každý má rád letenky za 199 dolarů, ale nikdo nemá rád, když cestou na prostřední sedadlo v ekonomické třídě, kde už není místo v přihrádkách nad hlavou, musí procházet kabinou první třídy a dívat se přímo na její výhody.
Aerolinky teď zostřují třídní boj i mezi movitějšími cestujícími. U dálkové business class vznikají nové tarifní kategorie: cestující stále dostanou sedadlo, které lze sklopit do rovné postele, ale už ne luxusní salonek nebo možnost vybrat si místo. Brzy nám nejspíš vezmou i zmrzlinu. Zrovna když jsem si myslela, že jsem to konečně někam dotáhla.
Já vím, já vím: vytáhněte ty nejmenší housličky. Jenže dění v leteckém průmyslu může osvětlit i to, co se odehrává v širší ekonomice, kde je tolik Američanů bohatších než dřív, ale zároveň nespokojenějších.
Za prvé, dnes létá více Američanů. Na začátku 70. let letěla v daném roce méně než čtvrtina lidí a méně než polovina někdy letěla vůbec. Dnes téměř polovina letěla v posledním roce a 86 % někdy v životě. Létání se rozšířilo mimo jiné proto, že výrazně zlevnilo. V roce 1993 činilo průměrné vnitrostátní jízdné z Chicaga — do všech destinací dostupných z letiště O’Hare — 978 dolarů po očištění o inflaci. V roce 2026 to bylo 421 dolarů.
Vývoj byl výsledkem několika faktorů: deregulace, lepších technologií, transparentnějšího porovnávání cen a v neposlední řadě vyšších příjmů. Dalším důvodem poklesu cen je změna obchodního modelu aerolinek, které rozdělily dříve společně nabízené služby a ve větší míře začaly používat cenovou diskriminaci.
Ne všem — vlastně téměř nikomu — se tyto změny líbí. Zákazníci neradi platí navíc za odbavené zavazadlo nebo za výběr sedadla, která jsou navíc menší. A jídlo je hrozné, pokud se vůbec podává.
Jenže právě toto šetření umožňuje aerolinkám promítnout část úspor do cen letenek. První třída mezitím zůstává velmi příjemná, zvlášť na dálkových letech, kde dostanete rovnou postel a zmrzlinový bar. Stojí také za zmínku, že tyto drahé letenky, které mohou stát tisíce dolarů, dotují levnější tarify pro ostatní.
Celkově je toto uspořádání lepší, protože umožňuje více lidem létat častěji. Nic to ale nemění na tom, že pro cestující v ekonomické třídě je létání méně příjemným zážitkem. A nejen objektivně, ale i relativně: všechny nepříjemnosti jsou dost obtížné samy o sobě, ještě víc však rozčiluje, že na stejném letadle jsou lidé, kteří je vůbec řešit nemusí.
Vzhledem k trendům v širší ekonomice není překvapivé, že letecký průmysl volí ještě větší rozvrstvení. United i Delta brzy nabídnou nové tarifní kategorie pro dálkovou business class, nepochybně v reakci na rostoucí náklady, kolísavější ceny energií a vyšší poptávku bohatších cestujících, kteří jsou stále citliví na cenu.
Nové kategorie umožní aerolinkám obsloužit více cestujících v business class za různé ceny. Někteří spotřebitelé na tom budou lépe, protože více lidí získá lepší sedadla. Zároveň ale v určitém smyslu jde o omezení služby, protože tato sedadla budou nabízena s menším počtem výhod.
V širší ekonomice s tím, jak více lidí vstupuje do vyšší střední třídy, roste jejich poptávka po lepším zboží a službách. Nabídka ale není nekonečná, a trh proto reaguje dalším rozvrstvením. Právě tak vznikají letecká sedadla určená pro horních 5 % nebo 2 % populace; horní 1 % létá soukromě.
V příštích několika desetiletích lze čekat podobný vývoj i v dalších oblastech. Technologie přeskupí ekonomiku a některé lidi učiní mimořádně bohatými, zatímco mnoha dalším se bude jen dařit lépe. USA mohou zároveň čelit prostředí vyšší inflace a technologie nabídnou firmám více způsobů, jak poznat individuální preference zákazníků — a podle nich také účtovat ceny.
Jinými slovy: ať se nám to líbí, nebo ne, v budoucnu nás čeká větší cenová diferenciace. Osobně bych byla spokojená s levnějším sedadlem, které lze sklopit do rovné postele, i kdybych se přitom musela dívat, jak si člověk přede mnou dává zmrzlinu.
Tento komentář odráží osobní názory autorky a nemusí se shodovat s názorem redakční rady Bloomberg LP ani společnosti a jejích vlastníků.
Allison Schrager je komentátorkou Bloomberg Opinion zaměřenou na ekonomii. Působí jako senior fellow v Manhattan Institute a je autorkou knihy „An Economist Walks Into a Brothel: And Other Unexpected Places to Understand Risk“.
Tato zpráva vznikla s pomocí Bloomberg Automation.
Text vychází ze zprávy agentury Bloomberg a je redakčně upraven pro české čtenáře.
ZDROJ: Bloomberg.com
