Pardubice 20. února (ČTK) – Na Ukrajině Jana Ševčuk studovala práva a pracovala u soudu. Později si našla místo jako realitní makléřka, což ji bavilo víc. Do Česka odešla před čtyřmi lety kvůli válce. Dokázala si najít uplatnění ve stejném oboru, i když to zpočátku nebylo jednoduché, řekla ČTK.
„Pracuji na živnost, sama na sebe. Musela jsem se naučit, jak to z pohledu zákona funguje v Česku, jak funguje převod na katastru a hypotéky. Jinak marketing a práce s lidmi je všude stejná. Dá se tím uživit. Poptávka je vysoká, poptávajících je víc než nabídek,“ řekla jednatřicetiletá žena.
Většina krajanů, které v Pardubicích potkává, pracuje v továrnách, na stavbách nebo uklízí. Jen odhadem desetina z nich dosáhla na lepší pozice jako účetní, finanční poradce nebo prodavačka. „Prodavačku už řadím k lepším pozicím, protože mohou mít slušnější pracovní dobu,“ řekla Ševčuk. Její krajané se podle ní ocitají v nepříjemné situaci, protože v jiné zemi nedokáží hned uplatnit to, co umí.
„Měla jsem praxi tři roky u soudu, mám právnickou školu, potom jsem pět let byla na Ukrajině jako makléřka. Přišla jsem sem a najednou šla pracovat do továrny Panasonic na krátký a dlouhý týden. Ale mohla jsem být ráda, že jsem našla práci, protože jsem mohla zaplatit svoje náklady, byla jsem sama s děckem,“ řekla Ševčuk.
Realitní makléřka plánuje v Česku zůstat dlouhodobě, aktivně se učí česky
Mladá žena přišla na začátku března 2022, v létě pochopila, že válka jen tak neskončí a že v Česku nejspíš zůstane delší dobu. „V září jsem se začala učit česky, brala jsem soukromé hodiny, které byly zacílené na to, abych se efektivně zlepšovala, nechodila jsem na hromadné kurzy. V únoru 2023 jsem začala pracovat jako realitní makléřka,“ řekla žena.
Nejtěžší bylo proniknout mezi Čechy, s nimiž by mohla mluvit, v továrně u pásu pracovali samí Ukrajinci a český vedoucí se s nimi moc nevybavoval. „Měla jsem českou sousedku, byla moc hodná, bavila se mnou. A pak jsem potkala přítele, s kterým jsem, ten mi také hodně s češtinou pomohl,“ řekla Ševčuk.
Osmiletý syn začal v Pardubicích chodit do školy, gramatiku zvládl už lépe než jeho matka. Přeci jen háčky a čárky jsou pro Ukrajince složité, řekla Ševčuk. „Vracet se zpátky zatím neplánuji, není kam, je tam válka. Za druhé moje dítě tu chodí do školy, s přítelem už bydlíme spolu. Ten se určitě nebude chtít stěhovat na Ukrajinu,“ řekla žena.
Práce makléřky ji moc baví, nabírá i tým lidí, aby jí s agendou pomohl. „Nabírám Ukrajince, chci jim dát šanci. Pro Čecha je jednoduché tuhle práci získat, pro nás je to těžší. Pomáhám i našim lidem nakoupit nemovitost, nejsme zvyklí na úvěry a hypotéky, provedu je tím od A do Z,“ řekla žena.
